BIMETALICKÉ TAUZOVÁNÍ NA PŘÍKLADU NÁKONČÍ OPASKU Z VELKOMORAVSKÝCH HROBOVÝCH NÁLEZŮ

Tauzie je technika zdobení s oblibou užívaná na předmětech jako jsou kování opasků, výstroj jezdce (ostruhy, třmeny, udidla) nebo zbraně (rukojeti mečů) v celé Evropě především v prvním tisíciletí n. l. a v první půli tisíciletí druhého. Mezi tauzií bohatě zdobené předměty z Evropy patří např. opasková přezka z Dorn – Morkenu (Německo, 5. stol. n. l.), rukojeť meče z Mannheimu (Německo, 8. stol. n. l.), nebo rukojeť meče z Broa (Švédsko, 9. stol. n. l.). U nás je bohatě zastoupena nálezy z 9. stol., jako jsou rukojeť meče z hrobu 265 z velkomoravského hradiště Valy u Mikulčic nebo ostruha s garniturou z hrobu  224/51 ze Starého města u Uherského Hradiště. Jednou z variací možných postupů je bimetalické tauzování vytvářející vícebarevné dekory pomocí vtepávání zpravidla stříbrných, měděných a vzájemně stáčených drátků do připravených prohlubní. Experimentální rekonstrukci této techniky provedl Mgr. Patrick Bárta na příkladu repliky velkomoravského nákončí opasku. Je vykováno ze svářkového železa a do jeho povrchu jsou vsazeny drátky z mědi a stříbra, a dále kompozitní drátky vzniklé stáčením měděného a stříbrného drátku. Nákončí je opatřeno otvory pro vsazení zdobných nýtů nutných pro upevnění k opasku. 

Termín tauzie (v Evropě znám min. od 16. stol. (Vasari 1550) byl převzat z německého Tauschierung, původem z francouzského tauchie, s kořeny v arabském taušiyya – barevný.  (Lexikon des Mittelalters VIII. 2002, s. 510), anglický termín pro tauzii je potom nejčastěji inlaying (Untracht 1998, s. 304). V české literatuře se lze setkat i s termínem vykládání (např. Blažíček - Kropáček 2013, s. 225), který je ovšem spíše všeobecnějším termínem zastřešujícím i další techniky (např. intarzii), a významově odpovídá z latiny vycházejícímu termínu inkrustace (Ottův slovník naučný 12, s. 658). V evropské, především uměnovědné literatuře je pro tauzii někdy používán i výraz damaskování (Damaszierung, damassé), který byl min. od 16. stol. používán souběžně s termínem tauzie. Termín damaskování  je ovšem v moderní terminologii vyhrazen pro zbrojířskou techniku pozdní antiky a raného středověku, kdy ozdobné vzory na povrchu zbraní vznikají kovářskými technikami, které nemají s tauzií nic společného (Lexikon des Mittelalters III. 2002, s. 471)

Nákončí opasku z hrobu č. 553 u 3. kostela z lokality Valy u Mikulčic, evidenční č.  ARÚB  594-3009/57, 9. stol. n. l. (foto Patrick Bárta, AÚ AVČR Brno)

PRINCIP TECHNIKY

Do předem připravených drážek v železné spodině jsou aplikovány měděné, stříbrné a kompozitní (vznikající pravotočivým či levotočivým zkroucením měděného a stříbrného drátku dohromady) drátky těsně vedle sebe tak, že vložky tvořící dvoubarevný geometrický vzor zcela zakryjí plochu spodiny.

Zhotovení drážky sekáčkem: a – vysekání drážky (boční pohled),

b – vysekaná drážka, d – vsazení drátu do drážky,

e – zatepání drátu v drážce.

Zdroj: https://www.ganoksin.com/article/inlay-work/.

 

Schéma postupu pokládání stáčených Ag-Cu drátků do drážky

Zdroj:http://www.hurstwic.org/history/articles/manufacturing/text/viking_sword_hilt_inlay.htm

POSTUP REKONSTRUKCE

Zhotovení železného polotovaru

Pro rekonstrukci byl použit zlomek svářkového železa vykovaný do finálního tvaru o tloušťce cca 6 mm. Tento výkovek byl opracován pilníkem a připevněn pryskyřicí k dřevěnému hranolku.

Příprava drážek sekáním

Do pilníkem opracovaného povrchu byly vysekány drážky o šířce cca 0,8 mm a hloubce asi 0,4 mm. Dno drážek bylo potom zdrsněno záseky sekáčku pro lepší ukotvení tauzovacího drátku. 

 Příprava vložek z drátků

Jednotlivé vložky byly připraveny nastříháním tenkých proužků stříbrného a měděného plechu o tloušťce 1 mm, které byly upraveny na kruhový průřez protažením otvory průvlaku o průměrech 1,5; 1,4; 1,3; 1,2; 1,0; 0,9 a 0,8 mm. Část drátků byla dalším protahováním zúžena až na průměr 0,4 mm, a tyto tenké drátky mědi a stříbra byly zkrouceny dohromady, čímž vznikla kompozitní vložka o průměru 0,8 mm. 

Upevnění vložek do otvorů

Připravené drátky (stříbrný, měděný a kompozitní) byly poté vtlačeny do připravených drážek údery kladívka a působením čakanů.

Finální úpravy

Po pokrytí celé plochy nákončí tauzií byl její povrch vyhlazen jemným brusným kamenem a nákončí bylo připevněno nýty k usňovému řemenu. U honosného opasku lze předpokládat zdobení i usňové části. Tlačený výzdobný motiv byl převzat z  usňové pochvy nože z 9. stol. (Aachen, Domschatzkammer, Německo).

Replika velkomoravského nákončí zdobeného bimetalickou tauzií.

DOPORUČENÁ LITERATURA

Blažíček, O. – Kropáček, J: Slovník pojmů z dějin umění.  Praha 2013.

Untracht, O.: Jewelry, concepts and technology. Doubleday 1982.

Filip, J.: Umělecké řemeslo v pravěku. Praha 1941.

Bárta, P.: Některé historické techniky zdobení kovů z pohledu řemeslníka. In: Muzea, památky a konzervace – Sborník příspěvků z konference. Brno, 2011, s. 78–80. 

Lexikon des Mittelalters. München 2002.