Smalt/email je sklovitý povlak, který je nataven na podkladový kovový materiál. Základem povlaku je tzv. frita (tvořená křemenem, živcem, sodou, potaší), do níž se přidává řada dalších přísad, které ovlivňují barevnost, průsvitnost a charakter výsledného povlaku. Podkladovým kovovým materiálem byly až do 19. století nejčastěji slitiny mědi a drahých kovů, od 19. století i oceli a litiny. Emailem mohou být dekorovány jen části, nebo i celá plocha artefaktu. Vyvinula se celá řada technik emailování v závislosti na kulturních tradicích konkrétních území, historickém i geografickém kontextu Dělí se i podle způsobu provedení, základními jsou jamkový (émail champlevé), kdy se emailem zaplňují prohlubně; přihrádkový, kterému se také říká buňkový či hrázkový (émail cloisonné), jenž má jednotlivé barvy oddělené jemným drátkem ze stejného kovu jako podklad; okénkový (émail a joure) je průsvitný nebo průhledný a je vkládán do otvorů vyřezaných v plechu, aby v otvorech držel při vypalování, býval podkládán slídou nebo tenkým plechem, který se v závěru práce odbrousil; rozšířený je také email malovaný na plošném základu, zvaný též limožský (émail peinte), který je pojmenován po francouzském městě Limoges, jednoho z významných center zlatnictví. Experimentální rekonstrukce emailérských technik proběhly v TMB v rámci velkého výstavního projektu Umění emailu/Technika smaltu. Na webových stránkách MCK je přístupný audiovizuální dokument zevrubně vysvětlující tuto tisíce let užívanou a ceněnou ochrannou povrchovou úpravu a zároveň zdobnou techniku.
