REKONSTRUKCE PŘÍPRAVY METERIÁLŮ A NÁSTROJŮ PRO RUČNÍ RAŽBU

Záměrem experimentální ruční ražby pražského groše bylo dosáhnout co nejvěrnějšího postupu zhotovení díla mincířského, zahrnující přípravu slitiny stříbra, odlévání, výrobu plechu, výrobu střížku, jeho klopování a kvečování, žíhání a bělení, leštění a díla pregéřského tj. vlastní ražba včetně výroby razidla (viz Ražba I). Základním zdrojem pro poznání výroby pražských grošů je práce Emanuela Lemingera (Leminger 1912, 12 - 18), která poskytuje podrobný popis jednotlivých technologických operací staré mincovní techniky v Kutné Hoře.

Zdroj: Leminger, E.: Královská mincovna v Kutné Hoře, Praha, 1912, dodatek z r. 1924, s. 12 – 18.

REKONSTRUKCE MINCÍŘSKÉHO DÍLA

ZHOTOVENÍ CÁNŮ A VÁLCOVANÉHO PLECHU

Příprava začíná odlitím stříbrné slitiny (pro rekonstrukci bylo použito šterlinkové stříbro 925/1000). Za tímto účelem je nutné nejprve vyžíhat keramický kelímek, aby prasknul . Poté se slitina taví při cca 1050°C. Doba tavení v peci musí být co nejkratší, aby se předešlo naplynění slitiny (oxidaci slitiny), povrch se kryje boraxem (ve středověku se používalo drcené sklo).

Roztavená slitina se nalije do formy vyrobené z barchetu (odtud název formy barchán). Ihned se musí ochladit ve vodě, takto ho lze používat opakovaně. Takto vzniklý polotovar zvaný cán se dále vyžíhá a rozkovává na požadovanou tloušťku (tj. 0,3 mm u pražského groše). Tloušťka byla měřena moderní šuplerou – posuvným měřítkem, původní způsob měření a měřicí nástroje ve středověku dosud nebyly objasněny.

Srovnání kovaného cánu se stříbrným polotovarem (válcovaným plechem)

Pro rekonstrukci postupu byl použit též již připravený stříbrný válcovaný plech (zakoupen ze Safiny), který byl dále válcován na požadovanou tloušťku. 

Srovnání stříbrného plechu před a po tváření válcovačkou.

VÝROBA STŘÍŽKŮ

Z připravených plechů byly vystříhány čtverečky (tzv. farfule). Pozn. Jedna z variant přípravy střižků je popisována tak, že byly cány nejprve stříhány na menší části, které byly dále rozkovávány. Ze čtverečků byly vystříhávány střižky.  Není přesně dokladováno, jakým způsobem byl měřen průměr střižku na farfule, proto byly odzkoušeny dvě varianty: 1) nejprve byl rýsovací jehlou na čtverečku orýsován model o průměru pražského groše; 2 ) farfule byla vystřižena o rozměru odpovídající pražskému groši a zastřihnuty byly pouze rožky. Ze starých kleští byla vyrobena napodobenina klopovacích kleští – tj. čelisti mají navařené kolečka. Do kleští se upnul sloupeček střižků cca 50 ks, které byly po obvodu byly otepávány na kovadlině kladivem. Takto byla zhotovena sada klopovaných (zakulacených) střižků s ohnutými okraji. Tato jsou následně na kovadlině kvečována tj. srovnávána širokým kladivem (kveč-hamrem).

Na posledním obrázku je srovnání plechu kovaného a válcovaného (tzv. farfulí) nahoře směrem zleva doprava; dole jsou vystřižený střižek, dále klopovaný a kvečovaný.

Střížek je nutné dále před ražbou změkčit žíháním. V rámci našeho experimentu jsme žíhali horkovzdušnou pistolí. Po dosažení vhodné teploty (cca 500 – 600 ˚C) se nahřáté střížky prudce zchladily nasypáním do vody. Nahřátá stříbrná slitina po styku s vodou ztmavne, až zčerná. Střížky byly ale stejně tmavé už před tím, protože při roztepávání cánů na plech byly také žíhány a ztmavly. Těmto tmavým střížkům se v mincovně říkalo černé pláty. Bylo nutné je vyčistit a k tomu v mincovně sloužila „vajskomora“, kde se v měděném kotli vařily střížky ve směsi vinného kamene a soli za občasného míchání, aby se bělicí roztok dostal i ke střížkům, které ležely na sobě. Protože se nezachovala zpráva o množství a poměru obou ingrediencí v roztoku, - zvolen byl recept: 15 g vinného kamene + 15 g NaCl + 200 ml vody. Vybělené střížky se dále leštily směsí mokrého písku s dřevěnými pilinami.

Ukázka povrchu střížků: po žíhání (černý povrch), po bělení (bílý matný povrch) a po leštění  mokrým pískem s dřevěnými pilinami (lesklý bílý povrch).

Do připraveného (žíhaného, běleného a leštěného střížku) byl ručně vyražena replika pražského groše.